Informace o TBC

I v dnešní době celosvětově ročně onemocní TB kolem 8 miliónů osob a na toto onemocnění umírá více než 2 milióny lidí. Počet pacientů současně infikovaných TB a HIV je odhadován na 4,5 miliónů. Z těchto závažných epidemiologických důvodů je TB označena Světovou zdravotnickou organizací za „globální ohrožení“.

V České republice (ČR) je situace v počtu nově hlášených TB případů v posledních 5 letech příznivá a má pozvolna klesající trend. V roce 2005 bylo nahlášeno 1007 nových případů TB, incidence je 10/100 000 obyvatel. Z tohoto počtu je TB dýchacího ústrojí zjištěna u 83% nemocných a 17% tvoří mimoplicní formy. Nejzávažnějších zdrojů TB infekce s již mikroskopickým průkazem tuberkulózních bacilů bylo hlášeno 293 – tj. 30% z všech nově hlášených případů. Na rozdíl od tohoto relativně příznivého vývoje dochází v incidenci TB k nárůstu zastoupení cizinců především ze zemí východní Evropy a Asie. Tyto osoby tvoří 15% všech nemocných, ale při rezistentních formách TB představují již jednu třetinu všech pacientů.

Etiologickým vyvolavatelem  TB je Mycobacterium tuberculosis complex. Jde o patogenní druhy mykobakterií, které jsou přenosné mezi lidmi, šíří se především kapénkovým přenosem, mají dlouhou generační dobu a jsou schopny v lidském organismu přežívat v dormantním – spícím- stavu po řadu let. K vzplanutí onemocnění může dojít tzv. endogenní reaktivací této subklinické, latentní infekce za nepříznivých podmínek, kterými jsou vysoký věk, alkoholismus, oslabení imunitního stavu léčbou, zářením, jinými chorobami, špatnými životními a sociálními podmínkami. Z toho vyplývá, že závažným rizikovým faktorem je dlouhodobé imunokompromitující onemocnění, stresující situace, špatné či slabé sociální zázemí, utečenci apod. Méně častou formou nákazy je tzv. exogenní superinfekce, kdy dojde k masivní expozici TB bakterií s následným vyvoláním onemocnění. Z tohoto pohledu jsou v největším riziku osoby v blízkém a dlouhodobém kontaktu k nemocné osobě.

Léčba TB se řídí doporučením Světové zdravotnické organizace (WHO) a pacienti jsou zařazeni do jedné ze 4 kategorií dle charakteru a rozsahu onemocnění. Mezi antituberkulotika (AT) tzv. 1. linie se řadí 5 základních preparátů. Jedná se o rifampicin, isoniazid, etambutol, pyrazinamid a streptomycin. Léčba  je rozdělena na iniciální zpravidla 2 měsíční fázi s aplikací 4 – 5 AT, která probíhá za hospitalizace s cílem snížit mykobakteriální nálož  v zánětlivých ložiscích a pokračovací ambulantní fázi s 2 – 3 léky nejčastěji po dobu 4 měsíců se sterilizačním efektem na mykobakterie. Aby se předešlo riziku vzniku lékové rezistence nesprávným podáváním AT, má být léčba přímo kontrolovaná v jednorázové aplikaci. Při zjištění TB onemocnění a jeho bakteriálním ověření se provádí tzv. identifikace vyvolávající kmene s následným testem citlivosti na podávaná AT 1. linie.  Pokud se zjistí rezistence kmene na jeden základní AT preparát, hovoří se o monorezistenci.Při rezistenci více preparátů kromě isoniazidu a rifampicicnu  se jedná o polyrezistenci kmene. V těchto případech je léčba modifikována na AT 1. linie se zachovanou citlivostí a případně rozšířena o citlivé antibiotikum.

Multirezistentní tuberkulóza /MDRTB/ je nejzávažnější forma tuberkulózy charakterizována  rezistencí vyvolavatele onemocnění Mycobacterium tuberculosis complex minimálně na 2 nejúčinnější preparáty izoniazid a rifampicin. Počet těchto pacientů se v České republice ročně pohybuje kolem 20 osob. Léčba je náročná především v tom, že počet antituberkulotických léků, které lze v tomto případě použít, je velmi malý a každý pacient je léčen tzv.individuálním léčebným režimem za použití části preparátů v České republice neregistrovaných. Navíc se jedná ve většině případů o rozsáhlé nálezy při aktivní formě onemocnění s masivním vylučováním bacilů detekovatelných již mikroskopickým vyšetřením.Tím je pacient závažným infekčním rizikem pro sebe, ale zároveň i pro své okolí a zdravotnický personál. Proto tito nemocní vyžadují dokonalou, několik měsíců trvající, ale zároveň  i přijatelnou formu izolace s adekvátním sociálním zázemím. I přes aplikovanou léčbu dle WHO doporučených standardů, zůstávají nemocní řadu měsíců trvale mikroskopicky pozitivní. U části pacientů je pak operační léčba s odstraněním infekčního ložiska – nejčastěji tuberkulózní kaverny – jedinou život zachraňující léčbou.

Léčba MDRTB v nejlepším případě trvá 21 měsíců, ale pokud je pacient trvale mikroskopicky pozitivní, může se protáhnout na mnohem delší období, až několik let. Dle statistických údajů kolem 20 - 40 % nemocných na toto onemocnění umírá.

Základním krokem pro stanovení diagnózy TB je odeslání pacienta s prolongovanou symptomatologií infektu dýchacích cest, zvláště pokud je obvyklá antibiotická léčba bez výrazného klinického efektu, na rentgenové vyšetření plic. Při patologickém nálezu  a podezření na TB je pak mimořádně důležité opakovaně vyšetřit sputum či cíleně odebraný biologický materiál z dýchacích cest na průkaz Mycobacterium tuberculosis komplex.

TB a MDRTB je epidemiologicky závažný celosvětový problém, který s otevřením hranic a celkovou globalizací populace představuje značné riziko. Česká republika reprezentuje „pojítko - přechod“ mezi východní a západní Evropou. Včasná detekce, analýza a adekvátní léčebné zajištění všech zdrojů TB výrazně napomůže snížit další šíření této choroby do ostatních zemí Evropy. Jsou známy rizikové skupiny obyvatelstva, ve kterých je třeba počítat i s nárůstem nových onemocnění TB. Jde především o bezdomovce a cizince. Aktivní vyhledávání tuberkulózních onemocnění v těchto komunitách může pomoci snížit počet závažných zdrojů TB. Neméně důležité postavení má účinná AT léčba, kterou se docílí jednak vyléčení jedince, přeruší se řetězec dalšího přenosu a zároveň se poníží riziko vzniku lékové rezistence. V dnešní době, kdy se hranice mezi státy více otevírají a do ČR přicházejí osoby ze zemí s vysokou prevalenci TB, je  třeba této problematice věnovat i nadále komplexní pozornost.